Nachlazení, virosy, chřipka...
Téma teprve čeká na detailní zpracování. Děkuji za pochopení.
Běžné nachlazení si tři čtvrtiny lidí v ČR léčí sami
Zjistil to průzkum výrobce léků Zentiva, v němž odpovědělo 1003 lidí.
Samoléčbou řeší 65 procent dotázaných také virózy spojené s horečkou. Třetina přitom sáhne po léku z domácí lékárničky, 19 procent si zakoupí lék v lékárně a s lékařem se poradí 27 procent.
Průzkum rovněž ukázal, že běžně přechází nemoc i s vysokou teplotou 23 procent lidí, hlavně ekonomicky aktivních s vyššími příjmy ve věku 30 až 59 let. Dovolenou si k vyléčení bere 21 procent lidí, neschopenku si od lékaře vyžádá 22 procent.
Běžné nachlazení, jako jsou rýma, bolest v krku či kašel, potrápí během roku většinu lidí, jen 15 procent tyto obtíže nepostihly. Vysokou horečku mělo v uplynulých 12 měsících 47 procent obyvatel ČR, antibiotika užívalo 28 procent - například na zápal plic, angínu či zánět průdušek.
Symptomatická léčba chorob horních dýchacích cest
Virové infekce horních dýchacích cest jsou banálním onemocněním, které potká většinu populace bez ohledu na věk zpravidla několikrát do roka s maximem výskytu v tzv. chřipkové sezóně, kdy je též zvýšené riziko chřipky, v současnosti nejčastěji typu A. Avšak jejich výskyt není ani v jarních a letních měsících výjimečný. Většinu těchto běžných onemocnění pacienti zvládají samoléčbou za pomoci volně prodejných přípravků s antipyretickým a analgetickým účinkem. Do ordinace přicházejí jen ti, kdo „si mohou dovolit“ chorobu z nachlazení zcela lege artis vyležet s žádostí o vystavení pracovní neschopnosti, pacienti s influenzou a vysokými teplotami a pak ti, u nichž se vyskytly komplikace, většinou na základě bakteriální superinfekce. Co lze pacientům doporučit ke zmírnění jejich příznaků?
Bolest, sestra zánětu
Virové infekce horních dýchacích cest léčíme zásadně klidem a mírněním symptomů, bez cílené léčby proti vyvolávajícímu agens (s výjimkou silně imunokomprimovaných pacientů). Základním patofyziologickým dějem vyvolaným infekcí je zánět. Už na studiích nás učili, že římský lékař Celsus popsal základní příznaky zánětu jako rubor, tumor, calor a dolor. Pro ty, kdo již zapomněli latinská slůvka, připojuji jejich český ekvivalent, tedy zčervenání, otok, zvýšená teplota a bolest. Virchow k těmto čtyřem základním přidal ještě functio laesa, tedy porušené funkce, které v případě zánětu horních dýchacích cest nemusejí být vždy plně vyjádřené a v popředí stesku pacienta.
Úkolem lékaře je mírnit utrpení pacienta a populární rčení „To za pár dnů přejde, to nestojí za to léčit“ není z etického hlediska omluvitelné. Zánětlivé afekce horních dýchacích cest, z nichž je naprostá většina lokalizována v oblasti hlavy a krku, tedy krajiny s velmi hustou senzorickou inervací, jsou spojeny i s různým stupněm bolesti. Říká se, že život bolí. Jde o literární nadsázku, nikoli lékařský princip. Podle nejnovějších principů, které byly přijaty v závazné deklaraci ze dne 15. září 2011 Evropským parlamentem (tentokráte ve Štrasburku), které jsou podpořeny inovovanou Montrealskou deklarací z roku 2010, má každý občan planety Země právo na adekvátní léčbu, a to včetně účinné terapie bolesti.
Bolest je definována jako nepříjemný senzorický vjem, mající různý původ, ale vždy vedoucí ke snížené kvalitě života pacienta. Bolest v oblasti hlavy, úst, nosohltanu často vede i k potížím s příjmem tekutin a potravin, tedy ke snížené hydrataci, negativní energetické bilanci, tedy k další produkci prozánětlivých cytokinů, oslabení imunitních reakcí a akcentaci zánětlivých změn. U mnoha virových infekcí pacient pociťuje prudké bolesti hlavy, svalstva i kloubů. Situace jistě nebude dramatická u banálního onemocnění mladého jinak zdravého jedince, ale může být jedním z důvodů vážných komplikací u chronicky nemocného a seniorů, avšak i u velmi malých dětí.
Proto by měly být v léčbě zvažovány takové léčebné modality, které zároveň ovlivní zánětlivé procesy, a jejich nejnepříjemnější symptom – bolest. Horečka je dalším důvodem k podání léčivých přípravků, ale na tomto místě jen zmiňuji zásadu – kvůli efektivitě imunitních procesů se snižuje teplota (i u dětí), přesáhne‑li 38 stupňů.
Jaké léky máme k dispozici?
Přestože tlumení bolesti, horečky a zánětu patří k historicky prvním farmakologickým cílům, ideální analgetikum‑antipyretikum‑antigflogistikum nebylo zatím vynalezeno.
U akutních zánětlivých onemocnění a pro krátkodobou léčbu bolesti zpravidla volíme některý z přípravků nesteroidních antiflogistik (NSA). Pro krátkodobé podání (v řádu dnů) můžeme sáhnout po neselektivním NSA (tlumící cyklooxygenázu I i II), což má oporu i ve schválených indikacích pro jednotlivé skupiny NSA. Selektivní COX‑2 inhibitory jsou schváleny pro oblast revmatologie a léčbu bolesti. Jejich nevýhodou je riziko kardiovaskulárních komplikací.
Při volbě konkrétního přípravku je vždy nutné zohlednit individuální poměr benfit/riziko, a to zejména riziko kardiovaskulární a gastrointestinální s ohledem na pacientovu anamnézu i současný stav a individuální snášenlivost konkrétního přípravku. Mezi riziky a snášenlivostí jednotlivých přípravků neselektivních NSA jsou značné rozdíly.
Tradiční kyselina acetylsalicylová má pro své nežádoucí účinky především v gastrointestinálním traktu podle nejnovějších literárních údajů jedinou obhajitelnou indikaci – a to antiagregační léčbu v prevenci kardiovaskulárního rizika; mnozí autoři zmiňují i preventivní působení proti některým onkologickým diagnózám. V těchto indikacích se však doporučují malé dávky, které nemají analgetický a dostačující antiflogistický účinek. Navíc u dětí je podání kyseliny acetylsalicylové kontraindikováno pro zvýšené riziko výskytu Reyeova syndromu s vysokou letalitou.
Ibuprofen je nespecifické NSA s nejlepším bezpečnostním profilem mezi neselektivními NSA (nízká gastrotoxicita), má krátký eliminační poločas, málo interferuje s vazbou kumarinových derivátů na bílkoviny, je dobře snášen, má dobrý analgetický a nižší protizánětlivý účinek. Je účinný u akutní bolesti. V USA je schválen i pro období laktace. Ibuprofen je analgetikum a antipyretikum vhodné i pro děti.
Další dostupné látky ze skupiny neselektivních NSA (diklofenak, naproxen, indometacin, piroxicam, ketoprofen) mají vyšší riziko výskytu gastrointestinálních komplikací, přičemž jejich antiflogistické účinky nepřeváží nevýhodu rizika gastrointestinálního. Mírnění symptomů akutních respiračních chorob nepatří mezi jejich favorizované indikace.
Paracetamol je dalším lékem volby pro mírnění akutních symptomů respiračních infekcí. V porovnání s ibuprofenem má mírně snížený jak antipyretický, tak analgetický účinek. Nevýhodou paracetamolu je jeho potenciální hepatotoxicita ve vyšších dávkách. V posledních letech získal popularitu v praxi, zejména u pediatrů, režim střídání antipyretické léčby ibuprofenem a paracetamolem. Na tento způsob podání se literární údaje liší. Jedny popisují dobrý efekt této terapie, jiné neprokazují lepší účinky při použití kombinace obou léků ve srovnání s monoterapií.
Shrnuto
Pro léčbu symptomů akutních respiračních chorob jsou v současnosti doporučovány na základě evidence based medicine dva přípravky ze skupiny neselektivních NSA: ibuprofen a paracetamol. Oba mají přijatelné bezpečnostní profily i pro malé děti, ibuprofen má podle některých studií vyšší účinnost v terapii bolesti a delší antipyretický účinek. Při jejich předpisu/ doporučení je vždy nutné přihlédnout k aktuálnímu stavu pacienta a jeho dalším zdravotním rizikům.
Brufen jako historické platidlo
Duchovními otci ibuprofenu jsou dr. Steward Adams a jeho spolupracovník dr. John Nicolson, kteří v době zahájení výzkumu pracovali ve společnosti Boots Pure Drug Company v anglickém Nottinghamu. Výzkumy začaly již v 50. letech minulého století a do lékáren (i československých) se tato látka pod názvem Brufen dostala v roce 1969. Šlo a doposud jde o jednu z nejpoužívanějších účinných látek v léčbě bolesti. Na klinickém zkoušení se podíleli i čeští odborníci, jmenovitě prof. Karel Trnavský, dlouholetý přednosta Revmatologického ústavu.
Počátkem 80. let získal ibuprofen statut volně prodejného léčivého přípravku (1983 ve Velké Británii a v roce 1984 v USA). Do povědomí odborné (i laické veřejnosti) se dostal brzy po svém uvedení jako velmi žádaný a efektivní „pain killer“. Za tehdejší lékové politiky a (ne)možnosti dovozu léků ze „západní ciziny“ se stal Brufen „podpultovým zbožím“ a neoficiálním platidlem. Za Brufen se při výměnném obchodě kupovalo nejen „tuzexové“ zahraniční zboží jako džíny, ale i nedostatkové potraviny. Revmatická onemocnění jsou totiž typickou chorobou řezníků, takže za platíčko Brufenu bylo možno ještě v 80. letech získat i kilogram kvalitní roštěné nebo vepřové kýty.
Po pádu železné opony u nás ibuprofen zdomácněl a v současnosti tvoří účinnou látku mnoha přípravků nejen v revmatologických indikacích, ale i pro léčbu bolesti, horečky a příznaků, které provázejí akutní respirační infekce.
POSTUP U OPAKOVANÝCH INFEKCÍ DÝCHACÍCH CEST (RIDC)
Kdy hovoříme o recidivujících infekcích dýchacích cest? Kritérií je stanovena celá řada, u dospělých například 2 ataky za poslední 3 měsíce (nebo 3 za posledních 6 měsíců) vyžadující ATB léčbu anebo klidový režim s absencí ve škole, pracovní neschopností, omezením běžných aktivit či činností. Jako ataku infekce je považován stav splňující alespoň 3 následující klinické projevy: náhle vzniklá subfebrilie nebo febrilie, bolesti v krku, zvýraznění rýmy, nově vzniklý kašel, bolesti hlavy, otalgie, chrapot, bolesti kloubů, bolesti svalů s diagnózou faryngitidy, rinofaryngitidy, laryngitidy,tonzilitidy, sinusitidy, otitidy, bronchitidy.
Pokud anamnéza potvrzuje zcela běžnou četnost a závažnost infekcí v dětském věku a dospívání a častější nemocnost se projeví jako zcela nový faktor není důvod, proč by jej nemohl řešit praktický lékař. V případě potřeby si i praktický lékař může provést nejjednodušší základní imunologické vyšetření, které představuje vyšetření krevního obrazu, celkového počtu leukocytů s diferenciálním rozpočtem a vyšetření hladin imunoglobulínů (IgM, A,G, E), protože nejčastější bývají protilátkové imunodefi city. Ale i u těchto stavů je velmi užitečné podrobnou anamnézou osvětlit počátek zhoršení zdravotního stavu s následným rozvojem RIDC. Může to být změna zaměstnání, pracovního kolektivu, dopravy do zaměstnání – v hromadných dopravních prostředcích, změna bydliště, stravovacích návyků, deprese při řešení osobních problémů, jiný dlouhodobý stres, nedoststek odpočinku, kuřáctví, požíváíní alkoholu, podcenění rekonvalescence při doléčení vážnější infekce. Pokud se podaří jednoznačně odhalit takovou příčinu, je potřeba především řešit tuto příčinu a pak teprve přistupovat k imunomodulační léčbě. Dále jsou zmíněny jednotlivé skupiny přípravků, které jsou používány k "posílení imunity", ale znovu je potřeba zdůraznit především potřebu obecně zdravého živostního stylu.
Možnosti imunomudulační léčby:
Do rukou lékařů specialistů patří kléčba Imunoglobuliny, Isoprinosinem u virových infekcí, podávání transfer faktorů ( Imunor, Immodin)
1) Komerční bakteriální imunomodulátory:
V naší klinické praxi má velkou tradici používání bakteriálních imunomodulátorů – dříve označovaných jako bakteriální vakcíny. V současné době je již lokální výroba stockvakcín a autovakcín výrazně redukovaná značným rozšířením zahraničních perorálních bakteriálních imunomodulátorů (Broncho–Vaxom, Luivac, Ribomunyl, Uro–Vaxom), kterým se v současné době snaží konkurovat přípravky, které jsou vyrobené na podobném principu, ale jsou v distribuci jako potravinové doplňky (GS Imunostim, Olimunovac, Candivac, Acnevac, Urivac). Přípravky Broncho– Vaxom, Ribomunyl, Luivac, Uro–vaxom jsou na lékařský předpis s částečnou úhradou ze zdravotního pojištění a mají doloženy četné studie o jejich účinnosti včetně metaanalýz, které dokládají jejich vliv na snížení frekvence infekcí, zmírnění průběhu infekcí a snížení spotřeby antibiotik, snížení počtu dnů s absencí v zaměstnání u dospělých či ve škole u dětí. V České republice proběhly v posledních letech multicentrické observační studie s Imunostimem GS nebo s přípravky fi rmy Bioveta (Olimunovac, Acnevac, Urivac, Candivac), které jsou konstruovány na základě spolupráce s pracovišti Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty v Olomouci a byly publikovány v našem odborném tisku v posledních 5 letech. Klinická účinnost těchto přípravků plně odpovídá výsledkům zahraničních přípravků, jsou však u nás dodávány na trh jako přípravky pro zvláštní výživu – doplněk stravy. Nemají registraci jako léčiva, jsou volně v prodeji.
Další volně prodejné přípravky na „povzbuzení imunity“:
2) Probiotika:
Živé mikrobiální kultury (hlavně bakterie mléčného kvašení rodu Lactobacillus, Bifi dobacteriacae či některé kvasinky a gram–pozitivní koky) podávané v dostateč- ném množství mají prospěšné vlastnosti, které mohou zlepšit zdraví člověka. Přirozeně se vyskytují v mléce, některých sýrech, nepasterizované brynze, jogurtech a dalších kvašených výrobcích. Pro zdraví jsou prospěš- né jen některé druhy, které musí splňovat přísná kritéria aby mohly být deklarovány jako probiotika a používá- ny jako potraviny pro zvláštní výživu. Jejich účinky jsou především v oblasti gastrointestinálního systému – zmír- ňují projevy laktózové intolerance, snižují hladinu cholesterolu, zvyšují vstřebávání vápníku, zlepšují prokrvení a pohyblivost střev, produkují vitamíny skupiny B a vitamín K, stimulují imunitní systém střeva. Komplexem tohoto působení mohou normalizovat střevní mikrofl óru a pozitivně ovlivňovat i celkový imunitní stav lidského organismu. Jednoznačné důkazy pro použití probiotik k léčbě však dosud nebyly podány.
3) Systémová enzymoterapie:
Přípravky pro systémovou enzymoterapii patří do skupiny volně prodejných léků (Wobenzym, Phlogenzym). Působení systémové enzymoterapie je založené na perorálním podávání různých kombinací proteolytických enzymů rostlinného nebo živočišného původu. Mezi základní účinky patří hlavně antiedémový a edémprotektivní, protizánětlivý, fi brinolytický a trombolytický a uvádí se i antiinfekční a imunomodulační/imunonormalizační. Uplatňují se zřejmě několika možnými mechanizmy, ale nepravděpodobnější jsou zřejmě enzymatické účinky na prekurzory a uvolnění aktivních proteinů, dále pak rozklad mediátorů zánětu, imunokomplexů, toxických polymerů a některé další. Neexistuje však zatím dostatek relevantních důkazů pro jejich imunomodulační působení. U chronických zánětů dýchacích cest se však zřejmě mohou uplatnit svým účinkem na rychlejší odbourávání zánětlivého otoku v dýchacích cestách. Sami jsme pozorovali příznivé výsledky u pacientů s chronickým těžým perzistujícím astmatem, které bylo zhoršováno hlavně infekcemi dýchacích cest. Podá- ní Wobenzymu 15 tbl. denně po dobu 3 měsíců zmírňovalo klinické potíže pacientů, zlepšovalo ventilační funkce. Dříve provedená studie také prokázala příznivý efekt Wobenzymu u dětí s recidivujícími záněty dýchacích cest – významný pokles frekvence zánětů a snížení souvisejí- cí spotřeby antibiotik (porovnáváno s efektem obligátní imunomodulační léčby). Další studie prokázala obdobný efekt u žen s recidivujícími vulvovaginálními mykózami (signifi kantní pokles počtu opakování mykózy).
4) Imunoglukany:
Tyto látky patří do skupiny beta–glukanů. Jedná se o biologicky aktivní polysacharidy přírodního původu získávaných především z hub. V houbách představují hlavní součást jejich buněčné stěny. Imunomodulačně se mohou projevovat jako stimulancia i jako supresiva. V experimentálních studiích – různě hodnotných – byly popsány jejich účinky imunomodulační, protiinfekční, protinádorový, antimutagenní, protialergické, regenerační a mnohé další. Bohužel, na trhu se nachází velké množství přípravků prezentovaných jako imunoglukany. Při jejich výběru je potřeba se řídit známými skuteč- nostmi. Účinnost přípravku je tím vyšší, čím je čistěj- ší beta–glukan v přípravku zastoupený. Beta–glukany s vyšší molekulou mají větší imunomodulační aktivitu. Potíže s přípravou dobře defi nované molekuly s konstantní účinností v jednotlivých přípravcích je zřejmě důvodem, že tyto přípravky jsou schváleny pouze jako potravinové doplňky a nikoliv jako léčiva s konstantní účinnosti u defi novaných onemocnění.
5) Nukleotidy:
Jedná se o stavební jednotky nukleových kyselin DNA a RNA, které jsou nezbytné pro tvorbu bílkovin. Jsou tvořeny purinovými a pyrimidinovými bázemi, cukrem (ribózou nebo deoxiribózou) a fosfátovou skupinou. Jsou přítomné v rostlinných i živočišných buňkách, především v jejich jádrech. Vzhledem k tomu, že jsou nezbytnou součástí všech bílkovin, je proto potřebné je chápat jako nejvýznamnější stavební součást při regeneraci buněk v celém těle, včetně imunitního systému. To znamená, že jsou významnými stavebními součástmi při všech regeneračních pochodech, kde dochází k novotvoření a obnově buněk a tkání. Z toho důvodu jsou nukleotidy součástí četných potravin pro zvláštní účely, hlavně v případech malnutrice. Ve vysokém množ- ství jsou v mateřském mléce, v kolostru. U nás jsou na trhu přípravky obsahující jako hlavní součást nukleotidy (různé typy přípravků Preventan) a současně jsou doplněny oligosacharidy, aminokyselinami, vitamíny, extrakty z rostlin– např. echinacey, zinkem apod.
6) Rostlinné imunomodulátory:
Existuje mnoho rostlin, jejichž součásti (kořeny, listy, květy) obsahují látky, které se uplatňují velmi významně antisepticky, virostaticky a bakteriostaticky, imunostimulačně a mnoha dalšími účinky. Jako volně prodejné přípravky, potraviny pro zvláštní výživu, se nabízejí produkty z echinacey, žen–šenu, aloe vera, černého bezu, česneku, čajovníku, jmelí, chlorely a dalších. Jejich popis, mechanismus jejich účinku na imunitní systém je mimo rozsah této publikace. Přípravky na trhu jsou vesměs různé kvality s různým obsahem účinných látek a tudíž i s obtížně odhadnutelným efektem. Typickým příkladem je Echinacea. To, že zájem o fytoterapii posledních 30 let významně stoupá svědčí i to, že před 30 lety byly výdaje pacientů za přípravky z echinacey minimální, tak na začátku našeho tisíciletí – v letech 1995–2000 se pohybovalo množství peněz, které utratili za přípravky z echinacey jen Američani kolem 365 milionů dolarů ročně. Odhaduje se, že v celém západním světě se utratí za přípravky z echinacey téměř miliarda dolarů. Zájem pokračuje, je značný a dá se říci, že na celém světě. A to nejen v tom, že echinacea patří mezi nejkupovanější léčivé byliny, ale pokračuje i rozsáhlý výzkum. Jen od roku 2000 do roku 2010 bylo na MEDLINE internetu uveřejněno více než 400 prací přímo věnovaných účinku echinacey nebo ji zmiňují ve svých souhrnech. Rostlinné imunomodulátory patří do přírodního léčitelství, jejich účinky jsou velmi dobře známé, ale je málo lékařů či léčitelů, kteří je dokonale znají a umí poradit správnou přípravu a správné složení optimálního extraktu či jiné formy „účinné medicíny“, která by se pozitivně projevila při léčbě či prevenci konkrétních onemocnění. V přiměřeném množství je však velmi užitečné je používat jako doplňky potravy, protože bezpečnost jejich použití v přiměřeném a doporučovaném množství a formě je vesměs zaručena.
7) Imunomodulátory živočišného původu:
Bovinní kolostrum:
Připravuje se z mléka, které krávy produkují několik (2–5) dnů po porodu. Je bohaté na imunoglobulíny, mateřské lymfocyty, cytokiny a další faktory. Většina přípravků na trhu je k dostání jako polyvalentní koncentrát získaný od stovek krav. Vzhledem k této skutečnosti, není možné zabezpečit konstantní složení jednotlivých přípravků a různé šarže se mohou od sebe lišit obsahem imunoglobulínů i ostatních látek. Uvádí se, že kolostrum obsahuje až několik desítekaktivních složek, přičemž z hlediska možnosti ovlivně- ní imunitního systému jsou nejvýznamnější imunoaktivní faktory (imunoglobulíny, lymfokiny, enzymy typu lysozymu, laktoferinu, laktoperoxidázy, složky komplementu, přenosové faktory a mnohé další včetně celých nebo destruovaných buněk – hlavně leukocytů) a růstové faktory, které jsou potřebné pro růst a vývoj telete. Z toho pohledu je nutno zvážit, zda se jedná o látky, které se mohou (dodané člověku per os) uplatňovat přímo imunostimulační nebo jen jako vysoce hodnotná potrava přinášející důležité složky pro tvorbu vlastních molekul uplatněných v obranyschopnosti lidského organismu. Pokud se neuplatňují přímo v lidském imunitním systému, pak je můžeme považovat za velmi vhodné „polotovary“ pro výrobu vlastních účinných makromolekul. Tolerance přípravků je vesměs velmi dobrá, opatrnost je nutná u pacientů s přecitlivělostí na bílkovinu kravského mléka.
Propolis (včelí tmel):
Jedná se o přírodní produkt na bázi živice, který se získává včelím sběrem z květů stromů a rostlin. Po částečném natrávení, přidání včelího vosku a dalších přidatných látek je pro včelstva nepostradatelnou tmelící a dezinfekční látkou v úlech. Biologickou aktivitu propolisu zajišťují četné významné látky jako jsou především fl avonoidy, terpény, kyselina kávová, kyselina koumarová a jejich estery. Jsou dokumentované účinky antimikrobiální, protivirové, protinádorové. Jako u všech podobných přirozených produktů je však obtížné zajistit konstantnost složení jednotlivých přípravků, která se může významně lišit podle toho v jaké oblasti a z jakých rostlin byl sbírán med, jakým způsobem byl propolis zpracováván (je možno použít mechanicko–chemické přípravy nebo hydroalkoholových extraktů).
8) Homeopatie:
Jedná se o léčebnou metodu, která je známá přes 200 let a ve své době, kdy hlavními léčebnými zákroky bylo pouštění žilou, přikládání pijavic a vykuřování, šlo jistě o významný pokrok v přístupu k léčení. Z pohledu současné vědy však principy homeopatie – jako jsou princip podobnosti (látka, která u zdravého vyvolává určité příznaky, dokáže léčit nemocného s podobnými příznaky, byť vyvolané jinými příčinami, za předpokladu, že jsou k léčbě použity mnohonásobně menší koncentrace) či princip dynamizace (čím vyšší ředění, tím výraznější účinek) založený na ředění a „protřepávání“ ředě- né substance – naprosto nepochopitelné a nepřijatelné. Jako pozitivum této léčebné metody je však potřeba docenit celostní přístup k pacientovi – hodnotit jeho zdravotní stav v kontextu celku, nezaměřovat se jen na nemocný orgán či symptom. Takový přístup by však měl mít i lékař klasické medicíny, i když mnohdy z nedostatku času (??) si zjednodušují léčbu pacienta právě jen na léčbu jednotlivých symptomů onemocnění. Pozitivum homeopatie je rovněž ve využívání léčivých rostlin, i když opět v poněkud jiném přístupu než je to v současné klasické medicíně. Přestože dosud patří homeopatika k nejpoužívanějším alternativním způsobům léčby různých chorob (nutno říci, že hlavně lehčích forem onemocnění a především psychosomatických projevů onemocnění), výsledky dobře defi novaných placebem kontrolovaných studií nepotvrdily statisticky významnější zlepšení než tomu bylo u placeba. Z tohoto důvodu svého času Britská královská lékařská společnost zastavila fi nancování kontrolovaných studií s homeopatiky při léčbě alergických onemocnění, protože do té doby exaktně provedené kontrolované studie nepotvrdily účinnost homeopatických přípravků a označila to za zbytečné plýtvání fi nančními prostředky.
Kontakt
MUDr. Nikol Řeřichová, Pavla Bartošová
Lipová 468, Dambořice, 696 35Násedlovice 211, 696 36
Mobil v ordinační době: 739 599 296
Vyhledávání
Vytvořeno službou Webnode