Problematika posuzování invalidity

Za účelem posuzování zdravotního stavu pacienta v  souvislosti s  invalidním důchodem všech stupňů se hodnotí z  hlediska funkčního stavu pacienta míra poklesu pracovní schopnosti, která je způsobena základním a rozhodujícím onemocněním. Hovoří se zde o  tzv. dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Jak výše uvedeno, hovoří se zde o tzv. rozhodujícím onemocnění, tedy o rozhodující příčině takovéhoto zdravotního stavu. To znamená mimo jiné i skutečnost, že se následky každé jednotlivé choroby a onemocnění u pacienta nesčítají, ale vždy se zdravotní stav pacienta posuzuje z toho úhlu, které onemocnění nebo choroba má na míru poklesu pracovní schopnosti dopad největší. Dopad všech ostatních onemocnění se může podle jejich tíže na funkční stav pacienta zohlednit přičtením až 10 procentních bodů k  základní zjištěné hodnotě míry poklesu, tak jak je tabulkově dána vyhláškou č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a  náležitosti posudku o  invaliditě a  upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o  posuzování invalidity). Je však potřeba upozornit i na skutečnost, že například dlouhodobá stabilizace, adaptace na pracovní podmínky může naopak vést k tomu, že posudkový lékař může od zjištěné míry poklesu pracovní schopnosti až 10 procentních bodů odečíst. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla. a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Kromě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu musí být pro získání nároku na výplatu invalidního důchodu splněná i  potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod. Tato doba pojištění činí u pojištěnce ve věku: 

a) do 20 let méně než jeden rok, 

b) od 20 let do 22 let jeden rok, 

c) od 22 let do 24 let dva roky, 

d) od 24 let do 26 let tři roky, 

e) od 26 let do 28 let čtyři roky, 

f) nad 28 let pět roků

g) u starších pojištěnců 35 let, pak 10 odpracovaných let v  posledním dvacetiletém období. 

Pokud je pacient uznán invalidním v I. nebo ve II. stupni, je za něj (tak jako za všechny důchodce), státem hrazeno zdravotní pojištění. Má však dostatečný zbytkový pracovní potenciál, neboť míra poklesu pracovní schopnosti je max. 69 %, i  nadále vykonávat výdělečnou činnost, aby v  budoucnu dosáhl na dostatečný počet odpracovaných let k  nároku na důchod starobní. Toto se netýká pouze pacientů, kteří jsou uznáni ve III. stupni invalidity. Ale i invalidní pacient ve III. stupni invalidity, pokud mu to zdravotní stav dovolí a zejména z důvodů pracovní a  psychosociální rehabilitace, může pracovat bez omezení výše dosažené mzdy, tak jako poživatelé invalidního důchodu ve stupni I a II.